peníze

Basketbalový trenér. Ještě by chtěl jít do tělocvičny i po vlastních

„Pamatuji si přesně. Vrátili jsme se z extraligového zápasu v Ružomberku a druhý den, přesněji v noci z neděle na pondělí, jsem utrpěl infarkt,“ vzpomíná na 13. leden 2020 basketbalový trenér Maroš Guzikiewicz, tehdy kormidelník žen v týmu Dubček Bratislava.

Slovo infarkt vyznívá pro mnohé hrozivě, protože se na něj nejednou umírá. Zejména v minulosti přinášely infarkty fatální stavy, ale v současnosti si umí lékařská věda poradit.

Mnozí s infarktem, či přesněji po něm, žijí snad i desítky let bez mimořádných potíží. Zdálo se, že to může být i jeho případ. Poměrně rychle se totiž dostal do rukou vynikajících kardiologických odborníků v petržalské CINRE. Postiženou, tedy zúženou cévu, mu vyztužili „stentem“ a druhý den ho pustili domů.

VEŘEJNĚ SE NIKDY NESTĚŽOVAL
„Ne, nikdy předtím jsem se srdcem neměl problémy,“ vysvětluje nám, protože se ptáme, jestli ho už i předtím tento nejdůležitější orgán v lidském těle potrápil. „Někdy jsem měl potíže jen s dýcháním. Bydlím v kopcovité části Bratislavy a stalo se, že jsem musel zpomalit krok. Ale nepřipisoval jsem tomu žádný vážnější význam,“ pokračuje o svém zdravotním stavu až do osudného dne, přičemž si pamatujeme, že předtím překypoval elánem a na nic si veřejně, co se zdraví týče, nikdy nestěžoval.

Po půlstoletí trenérské praxe měl v roce 2019 opět větší radost z této práce. S dívkami v týmu Dubček Bratislava, pro které byl basketbal už jen záliba, nejenže vyhrál druhou nejvyšší slovenskou soutěž, ale nečekaně uspěl iv barážových zápasech proti Slovanu Bratislava o účast v extralize.

Tak ho to tehdy i se svěřenkami zaskočilo, že v první chvíli ani nevěděl, jestli „místenku“ jeho kolektiv i zužitkuje. Teprve po několika týdnech, kdy se kromě vůle hráček více trénovat i hrát, zaangažovali do extraligového „snu“ finančně i rodiče Bianky Laury Vaiglové, se klub Dubček rozhodl pro účast v této soutěži. Stmelujícím prvkem však byl právě trenér Maroš Guzikiewicz.

NADĚJ TRVALA POUZE DESET DNÍ
Ta sezóna, kdy v březnu 2020 vtrhl COVID-19 i na Slovensko, sice skončila předčasně, ale pro rodáka z Liptovského Mikuláše (26. 4. 1944) ještě předčasnější. „Naděje, že jsem z nejhoršího venku, trvala pouhých deset dní,“ vrací se Maroš Guzikiewicz opět do ledna 2020. „Najednou se u mě objevila arytmie, upadl jsem do krátkého komatu, což už zapříčinilo delší pobyt v nemocnici.“

Byl tam jeden a půl měsíce, protože vzápětí dostal oboustranný zápal plic. A to už, věru, bylo pro jeho tělo mimořádně náročné. Srdce mu po infarktu a arytmii pracovalo zhruba na padesát procent, plíce ani ne na čtyřicet.

Prvních deset dní po infarktu ještě dokázal doma chodit, ale později už zůstal připoután na lůžko. Při životě jej udržovali různé speciální infuze, lékaři a také vůle žít. „Za tři měsíce jsem zhubl pětatřicet kilo, z devadesát pět na šedesát. Stala se ze mě přímo lidská troska,“ prozrazuje o svém utrpení muž, který měl v minulosti pod koši nejen ambice, ale také úspěchy.

BASKETBAL HO ZCELA OPANTAL
Po maturitě v Prešově, kde vyrůstal, přijel do Bratislavy studovat na Stavební fakultu SVŠT. Stal se inženýrem, pět let (1969 až 1974) pracoval v Potravinoprojektu. V jeho žilách však už tehdy pulzovala zejména basketbalová krev, tento sport ho – dodnes – zcela opantal. Pokoušel se uplatnit jako hráč ve Slavii SVŠT, což mu příliš nevyšlo, a tak si založil vlastní klub TJ Krasňany.

Tam začaly i jeho trenérské začátky s dospělými, ale i dětmi, pokračoval v SKS Petržalka, v Lokomotivě Bratislava, a především ve Slovanu Bratislava v někdejším bratislavském středisku vrcholového sportu. Aby se tam mohl věnovat trenérství, musel získat patřičné nejvyšší vzdělání.

Studovat začal na FTVS Karlovy univerzity v Praze, ale nakonec studium dokončil na FTVS v Bratislavě. Kvalifikace mu otevřela dveře k mládežnickým reprezentacím Československa, ale i do první ligy, což byla tehdy nejvyšší čs. soutěž.

ÚSPĚCHY V NĚMECKU A S JUNIORKAMI ČR
Do ní se dostal se ženami Slávie UK Bratislava. Zajímavé je, že je piplal nejprve tři sezóny v národní lize a poté další tři ročníky 1987/88, 1988/89 a 1989/90 je už solidně kormidloval v první lize. Vzápětí se rozběhl do ciziny, protože takové možnosti se po něžné revoluci otevřely nejen hráčům a hráčkám, ale také trenérem.

Related Articles

- Advertisement -pr clanky

Mohlo by Vás zajímat